čapat I nedok. (čapat, čapať, čapac’)
1 zejm. mor dřepat: čapá do křa, abi ho héné neviďél Slavkov u Brna VY; nemám koho hóňit, diš fšecí furt čapáte Kostelany nad Moravou UH; diš sy hrajeme na chytanou, tož aj čapáme Kelč VS; čapat Pivín PV; čapať Jankovice KM, Frenštátsko 2 zejm. mor (o ptáku, zprav. o slepici) krčit se k zemi: husi čapajú Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; slépki čapajú, už začínajú čapat Vlkoš HO; slépki čapajú, už brzo ponesú Mistřice UH; na tu kuru se edem čłovjek podz’ivo a uš čape Palkovice FM; čapať Vsetínsko 3 klesat, pomalu padat: eroplán čapa, čapa, aš čap Uherskohradišťsko; jak tag ruče čapał g zemi, ždurnuł do Ignaca Štramberk NJ 4 vlastní tíhou se snižovat, sesedat se: kolňa čapá Blatnička HO; búda čapá Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
SSJČ
Kl

čapat II nedok. (čapat, čapať)
zejm. čes chytat, lapat: Tonda čapal ringle papežata, co moch, mjel pro strach uďeláno Blata; čapajó korotfički fšadi, gde na ňe přindó Bučovice VY; čapať Karlovice SM (Svatoňovice); čapat Bohdašín RK, Praha PH (Michle); čapat raki Mysletín PE
PSJČ; SSJČ
Kl