SNČJ
čapat I nedok. (čapat, čapať, čapac’)
1 zejm. mor dřepat: čapá do křa, abi ho héné neviďél Slavkov u Brna VY; nemám koho hóňit, diš fšecí furt čapáte Kostelany nad Moravou UH; diš sy hrajeme na chytanou, tož aj čapáme Kelč VS; čapat Pivín PV; čapať Jankovice KM, Frenštátsko 2 zejm. mor (o ptáku, zprav. o slepici) krčit se k zemi: husi čapajú Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; slépki čapajú, už začínajú čapat Vlkoš HO; slépki čapajú, už brzo ponesú Mistřice UH; na tu kuru se edem čłovjek podz’ivo a uš čape Palkovice FM; čapať Vsetínsko 3 klesat, pomalu padat: eroplán čapa, čapa, aš čap Uherskohradišťsko; jak tag ruče čapał g zemi, ždurnuł do Ignaca Štramberk NJ 4 vlastní tíhou se snižovat, sesedat se: kolňa čapá Blatnička HO; búda čapá Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
SSJČ
Kl


čapat III nedok. (čapat, čapac’)
srážet, setřásat ovoce ze stromu: čapat Morava; čapac’ Frýdecko-Místecko
Kl