SNČJ
dojič m. (dojič)
kdo dojí: tu mu jednou napádlo, habi to skusil se svatím Florijánem, kerij přece drží v ruce ďíšku ha je tera tekí patronem dojičú Postřekov DO; dojič Lipová PV (Seč)
→ přechýl. dojička v. t.
PSJČ; SSJČ
kp