dojivo n. (dojivo, dójivo)
1 množství mléka z jednoho dojení: cełe dojivo rosprodo a na sebe ňidz ňeňecho Frýdlant nad Ostravicí FM (Lubno); dojivo Vsetínsko; dójivo Kelečsko 2 zejm. mor mléko a mléčné výrobky: letoz budeme mňed dojivo špatní Rašovice VY;  nás, trófám, nebde f tem páďe miň dojiva Náklo OL; f šiji bívajú hrnce z dojivem vých. Morava; dojivo Uherskohradišťsko, Valašsko, Ostravsko 3 dojení: dojivo Ostrava OV (Hrabová)
→  dojivko n. (dojifko, dojufko) dem. k 2: pusťťe mi dojufko mleka, susetko Frenštát pod Radhoštěm NJ; co mame fčile tu kravu po c’elac’u, tuš to je od ňi jedno dojifko Frýdecko-Místecko; dojifko Frýdlant nad Ostravicí FM
PSJČ; SSJČ
kp