doutník m. (doutňík, doutňik, dótňík, dótňik, dútňík)
1 zejm. čes smotek z tabákového listí: doutňig bude taki dobrej, to já ho rozďelam Úlibice JC; připálil krátkej doutňik Svojek SM (Tample); Pepík kouřil doutňika Lípa nad Orlicí RK; koupil s platu doutňíka Buštěhrad KL; voňi dicki bili doutňiki vo posvíceňi Tismice KO; koupəla mu doutňíki ňákí Sulislav TC; dobrákovej doutňík Jilemnice SM – laciný, levný; doutňík Nový Bydžov HK, Nymburk NB, Volyně ST; tlustej doutňík Výprachtice UO; doutňíki Roztoky PZ, Louny LN, Přeštice PM; dótňík Tišnovsko; dótňik Prostějovsko; dútňík Vsetínsko 2 květenství orobince: doutňík Holice PA (Roveňsko), Hůrky RO, Chýnov TA; doutňíki Holohlavy HK, Šestajovice NA, České Meziříčí RK
→  doutníček m. (dótňiček) dem. k 1: taťik pkal z dótňička Suchý BK
PSJČ; SSJČ
Kb