dávný adj. (dávní, dávnej, dávnij, dávné, dávný, davny, dovny, dámnej; komp. davňejšy, dovňejši)
1 existující v daleké minulosti, starobylý: polle dámnejh zápisu to patřilo k návaroskímu panctvi Radčice JN; to je takovej dávnej vobičej Jindřichův Hradec JH; dámnej Radčice JN 2 časově velmi vzdálený (do minulosti): za dámnejh dop tam bejval mlejn a tam strašilo Radčice JN; to néňi ešče tag dávní čas Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; dávné časi som mu dał desjatku Starý Hrozenkov UH; za dávných časú tam m’eli velice přísnú vrchnosť Vsetín VS; doždž ludžy za davňejšych časuf fajermoňi sfedli s cesty Dolní Lhota OP; za dovnych časuf kryli sumum Třinec FM (Oldřichovice); dávnij Chodsko; z davnéch let Suchý BK; dávné Boskovicko; za dávnych časou Kelečsko; za dovňejšich časuf Metylovice FM; hen davny Frýdecko-Místecko, ▲ je to povjezd dávních a dávních časú, diž ešťe bila robota Kladno KL, před dávnejma a dávnejma leti, jag vipravoval muj prahďeda, chiťili třebonckí ribáři tag velikího kapra, že prej ešťe jagživ žádnej tak velikího neviďel Blata, před dávnijma ha dávnijma časi Mrákov DO – začátek vyprávění 3 z minulé doby; dlouho, až dosud trvající, dlouholetý; starý: Joška je múj dávní kamarát Blatnička HO; to ščeňacko ňeňi dávné, budze madz rog na jar Starý Hrozenkov UH; ▲ dávnij mjiluvňíček Chodsko – část písně
PSJČ; SSJČ
Kl