dávný adj. (dávní, dávnej, dávnij, dávné, dávný, davny, dovny, dámnej; komp. davňejšy, dovňejši)
1 existující v daleké minulosti, starobylý: polle dámnejh zápisu to patřilo k návaroskímu panctvi Radčice JN; to je takovej dávnej vobičej Jindřichův Hradec JH; dámnej Radčice JN 2 časově velmi vzdálený (do minulosti): za dámnejh dop tam bejval mlejn a tam strašilo Radčice JN; to néňi ešče tag dávní čas Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; dávné časi som mu dał desjatku Starý Hrozenkov UH; za dávných časú tam m’eli velice přísnú vrchnosť Vsetín VS; doždž ludžy za davňejšych časuf fajermoňi sfedli s cesty Dolní Lhota OP; za dovnych časuf kryli sumum Třinec FM (Oldřichovice); dávnij Chodsko; z davnéch let Suchý BK; dávné Boskovicko; za dávnych časou Kelečsko; za dovňejšich časuf Metylovice FM; hen davny Frýdecko-Místecko, ▲ je to povjezd dávních a dávních časú, diž ešťe bila robota Kladno KL, před dávnejma a dávnejma leti, jag vipravoval muj prahďeda, chiťili třebonckí ribáři tag velikího kapra, že prej ešťe jagživ žádnej tak velikího neviďel Blata, před dávnijma ha dávnijma časi Mrákov DO – začátek vyprávění 3 z minulé doby; dlouho, až dosud trvající, dlouholetý; starý: Joška je múj dávní kamarát Blatnička HO; to ščeňacko ňeňi dávné, budze madz rog na jar Starý Hrozenkov UH; ▲ dávnij mjiluvňíček Chodsko – část písně
PSJČ; SSJČ
Kl

dávne adv. (davne, dovne; komp. dovňi, dovňejši)
1 slez (o průběhu děje) dlouhý čas, po dlouhou dobu; dlouho: a tuž my zmy se znali davne Studénka NJ; tag jo byh był už dovne spatky Raškovice FM; dovňejši Horní Suchá KA; davne Slezsko 2 slez (o minulém ději) před dlouhým časem: dovne přet tym m’eli nachystane stare haby, uďełali z ňich panaka Metylovice FM; už je temu dovňejši, strykovi Čupovi vela na nove buty Frýdlant nad Ostravicí FM; kjejs’i dovne to tu było fajne pastfisko Raškovice FM; klucy mjeli už dovne spac’ Pražmo FM; dovňejši i vydane młuviły: Jach šło Dolní Domaslavice FM; dovňi Horní Suchá KA
Kl