dokaličit dok. (dokaličit, dokaličiť, dokaličyť, dokaličic’, dokaličyč)
expr. zranit; zmrzačit: ten ho dokaličýł! Lhota u Vsetína VS; Emil naz řezał na jeho roskas, ale ňemušeł tak, aby mje dokaličył Hlučínsko; gdo c’e tag dokaličił? Frýdecko-Místecko; dokaličit Luhačovicko; dokaličiť Frenštát pod Radhoštěm NJ; dokaličyč Štítina OP, Studénka NJ
kp