dobitý adj. (dobitej, dobité, dobitý, dob’itý)
1 otlučený, poničený: to staveňi je takovi dobiti Nové Syrovice TR; ta tvoja taška už je jakásy dob’itá Vsetín VS (Rokytnice) 2 zbitý: Metut se prosókl do kchňe z hlavó až hdes v ramenách, zaražené a jag dobité Výšovice PV; přyšeł domú celej dobitej Kelečsko; dobitý Luhačovicko 3 unavený: s s teho kopáňi celá dobitá Lipová PV (Seč); dobitej Ledeč nad Sázavou HB; dob’itý Valašsko 4 expr. opilý: dobité Litovelsko
● dobitej na máčku Kobylí BV – velmi zbitý
Či