dobít dok. (dobít, dobjít, dobit, dobíť, dob’íť, dob’ič)
1 utlouct, ubít, dorazit: chlapedz dobjíl hada Chodsko; dobi zaíca palicú Vnorovy HO; dobit stř. Morava; dob’íť Vsetínsko 2 zejm. mor zbít: voňi jé chťeli dobit furt Rájec-Jestřebí BK; tuze ho dobíl, že se nemohl aňi hébat Slavkovsko-Bučovicko; tag ho, chudáka, dobili, že sotvá došéł dom Kostelany nad Moravou UH; škareďe ho dob’íł Lhota u Vsetína VS; ja ho dobiju, teho gyzda Štítina OP; dobit Ždánice HO; dob’ič Jablunkov FM 3 zranit: dob’íł sa přy fodbale Vsetínsko 4 expr. zničit: tys tu tašku ále p’ekňe dob’íł Liptál VS
● já ťe dobij jak financ koz Boskovicko – velmi tě zbiji, ťi só dobiťi jak se patři Litovelsko – jsou velmi zbití, dobíł ho jak psa Luhačovicko – velmi ho zbil
PSJČ; SSJČ
Či