dobýt dok. (dobít, dobit, dobejt, dobet, dobt, dobýt, dobyt, dobýť, dobyť, dobyc’, dobyč)
1 zmocnit se, zprav. bojem: naši to fšecko dobedó Litovel OL; Švejďi Kelč tedová nedobyli Kelečsko; dobd hrad Boskovicko; dobyť Valašsko; dobyc’ Palkovice FM 2 získat, dosáhnout úsilím: a přeca ju dobíł za ženu Blatnička HO; dobíł svého práva Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; ňemožu dobyč povoleňa Ostrava OV (Hošťálkovice); dobyť Valašsko 3 s úsilím vyjmout, vykopat, vydolovat: von ten kohát nemúž dobejť Loužnice JN; dobideme huž dnez banďuri Hvozd PM (Hodovíz); kamrad zrajcany a ešče třeba pore vozuv dobydz’ do sumy Ostrava OV (Moravská Ostrava) 4 vynutit, vymoct: nemohł na ňem słova dobyt Zlínsko 5 ošidit, podvést, oklamat: dobet Zábřeh SU 6 část. mor, část. slez setrvat na nějakém místě, v nějaké činnosti apod., zůstat: nedobl na ďivadle haž do konce Vanovice BK; pacholeg dobýł ve služb’e do Vánoc Zlín ZL; aňi zme nedobyli do konca Vizovice ZL; do konca roku už nedobył a utékł od majstra Kelečsko; dobył u muzyky do bileho dňa Palkovice FM; dobyť Valašsko
● dobil jeji srce Lípa nad Orlicí RK – získal její přízeň
PSJČ; SSJČ
Go

dobít dok. (dobít, dobjít, dobit, dobíť, dob’íť, dob’ič)
1 utlouct, ubít, dorazit: chlapedz dobjíl hada Chodsko; dobi zaíca palicú Vnorovy HO; dobit stř. Morava; dob’íť Vsetínsko 2 zejm. mor zbít: voňi jé chťeli dobit furt Rájec-Jestřebí BK; tuze ho dobíl, že se nemohl aňi hébat Slavkovsko-Bučovicko; tag ho, chudáka, dobili, že sotvá došéł dom Kostelany nad Moravou UH; škareďe ho dob’íł Lhota u Vsetína VS; ja ho dobiju, teho gyzda Štítina OP; dobit Ždánice HO; dob’ič Jablunkov FM 3 zranit: dob’íł sa přy fodbale Vsetínsko 4 expr. zničit: tys tu tašku ále p’ekňe dob’íł Liptál VS
● já ťe dobij jak financ koz Boskovicko – velmi tě zbiji, ťi só dobiťi jak se patři Litovelsko – jsou velmi zbití, dobíł ho jak psa Luhačovicko – velmi ho zbil
PSJČ; SSJČ
Či