burnus m. (burnus)
součást svrchního oděvu kryjící trup a paže, kabát a cúz zimník: vem si ten burnus, ať na voze nezmrzneš Dobruška RK; v zimňe každej rád zalez do burnusu Kladno KL; dnes nemusíž brád burnus, je tam teplo Šťáhlavy PM; místo kabáta se nosívál v zémňe burnus Slavkovsko-Bučovicko; vem si ten staré burnus do té zm Lipová PV (Seč); v zejmje choďił otedz v burnusu a baraňiňe, na noháh mjeł vysoké krpce opšyté kožou Kelečsko; jo śe vźia burnus, dvoje kopytka, šatke aji mycke Třinec FM; najz’imu nojs’i burnus Baborów POLSKO; čepły burnus Štítina OP b kožich: burnus Blatnička HO c plášť do deště: burnus Vanovice BK d dlouhý těžký: muj burnus je s unešeňi Vysoké nad Jizerou SM; nosíš furt ten hroznej burnus Vavřinec KH (Žíšov); takovej burnus, gdo se s ťim má tahat Telečsko; pjed rokuf chodz’i v jednym burnus’e Ostrava OV (Hrabová); burnus Roudnice nad Labem LT, Kostelany nad Moravou UH e kabát vůbec: ňákej starej burnus má na sobje Úlibice JC; tak si rostrhnul novej burnus Třebechovice pod Orebem HK; no, sks ten burnus, jak ťe padne Loučka OL; takové burnuz mňel na sobje, dovihdo m to šl Protivanov PV
→  burnousek m. (burnósek, burnúsek, burnusek, burnúšek) expr. dem. k a: nebel be špatné takové burnósek na zimo Nové Syrovice TR; burnusek Roudnice nad Labem LT; burnúsek Vlkoš HO; burnúšek Vlkoš HO
PSJČ; SSJČ
Km