dobojovat dok. (dobojovat, dobojovac’, dobojovač)
1 přestat bojovat, ukončit boj: a ja sem Pijavu aňi ňevidz’eł! Tak sem dobojovał Bílovec NJ (Lubojaty) 2 expr. zemřít: dobojoval Zlatá Koruna CK (Plešovice); dobojovač Jablunkov FM
PSJČ; SSJČ
Či