dobrá part. (dobrá, dubrá, dobra, dobr)
cúz vyjadřuje souhlas, přitakání; ano, budiž: tag dobrá, jak se ňeco nachomejtne, hnet ťi povím Bozkov SM; dobrá, vihrál si Libušín KL; no dobrá, mi si to vipořádáme Tismice KO; i dobrá, povídá ten švec Blata; dobrá, dejte nám, co máte Rosička ZR; dobrá, řekli sme si a kráve vodvedle si béka do chlíva Brno BM (Bystrc); no dobr Nosislav BO; podeš tam? Dubrá! Blanensko; no dš trófáš, dobrá, ale db se neco stalo, bde to na tvi konto Hluchov PV; diž nechceš posłúchat, dobrá, nedostanež aňi do hubi Blatnička HO; dobrá, keť si chłap, budzež aj držac svoje chłapské słovo Starý Hrozenkov UH; diš tam nechcež it, dobrá. Ale aď už víckrát po mňe ňidz nechceš Kostelany nad Moravou UH; toš ten sedłák pov’ídá, dobrá, toš pújdeme set Návojná ZL; tož dobrá, hneť sa meldováł, že on je panáček Vsetín VS; no dobra, dy sy mi tu kravu zežrał, tag ja fčyl s tebum idu do krała na žałobu Štěpánkovice OP
PSJČ; SSJČ
Či