SNČJ
dovéct II dok. (dovect), dovést II dok. (dovést, dovíst, dovist, dovésť, dovísť, dovešč)
být schopen, umět, dokázat: dovedeš si ruliki sama zaplícť? Loužnice JN; krávu dojit ale, to každej nedovede Úlibice JC; ten velebňičeg bi ešťe dovet kázat, jen dibi to nářeči mňel lepči Dobruška RK; to bila taková vjec, kerou dovede každej topič, musí dovect Kladno KL; nedoved viložit, co švec tropí Díly DO; ten dovede postavit kus práce Putim PI; zas to tag dovet Trhové Sviny CB; já sem to sksla, jag lďi dovedó človjeka ňičt Cholina OL; co bych to nedovet, dovedu Kelečsko; ukazuje, co dovedže Štítina OP; dovedžeš to zrobič? Ostrava OV (Hošťálkovice); dovésť Vsetín VS (Rokytnice)
● dovede se votáčeť Vysoké nad Jizerou SM – je pracovitá; von dovede přimouřid vobje voči Paseky PI – je shovívavý, mírný; uš si dovede chleba ukrójit Blatnička HO – (o dítěti) rychle roste, vyspívá
PSJČ; SSJČ
Kb