dovolit si dok. (dovolit si, dovolt si, dovoliť si, dovoliť sy, dovolić se)
1 odvážit se, troufnout si: dneska ti kluci, co si dovolej, to je hrúza Zlatá Olešnice JN (Stanový); přectate si, co si náš táta dovolil Rokytnice nad Jizerou SM; žánej z ďeťi si nedovolil taťinkoj a mamince tikat Hradec Králové HK; ti frcku, jak ti si dovolíž řídzd vo takovím človjeku, že je vúl? Libušín KL; on si mňe to dovoli řict Loučka OL; co si ten véskoček tenkrát s tó vodó proťivá ňim dovoll Výšovice PV; prováďá samé neprístojnosťi, keré si já dovolit, toš sa beru aj z baráku do svjeta Hrubá Vrbka HO; to si já nemožu dovolit Kostelany nad Moravou UH; přece sy nemožu dovoliť, aby mňa negdo v’iďeł, jak tu ňidz neďełám Halenkov VS; tak’i se dovoli, co mo kuňe Těrlicko KA (Horní Těrlicko) 2 dopřát si: von si to moh dovoliť Paseky nad Jizerou SM; inu, asi si to mohla dovolit Vrchlabí TU; bilo to po chudu, jak si gdo moh dovolit Týn nad Vltavou CB (Netěchovice); oňi si to muhl dovolt Výšovice PV; fčil si može dovolit fšelicos kúpit Lipov HO; ludé sy dovolíja užyť Valašská Polanka VS
PSJČ; SSJČ
Kb