dovolovat nedok. (dovolovat, dovołovat, dovolovať, dovolovac’, dovolovač, dovolovac)
dávat svolení, souhlas, připouštět: i toto, co bi mňe dovolovala? Jilemnice SM; no tak vida, nejčki to Svjetlíkovi dovolujou Studená JH; nemňela bz m to dovolovat Náklo OL; pro osob dovolje se na mňesic šesť kilu móke stř. Morava; pokád deh dovolova a pokád zosť s ňím trepaa, šecko miému Matejovi povjeďe Hrubá Vrbka HO; roďičé tomu chałanovi modz dovolujú Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; keť sa ťa pan farár opítajú, dovolujež-li, abi sa Kačka vidała, povedz len ano Starý Hrozenkov UH; pokúď víška młatevňe dovołovała, cepi hore viletovali Brumov-Bylnice ZL; uš se ňedovoluje aňi mrtfeho na krchov vyprovadzac’? Ostravsko; dovolovač Studénka NJ; dovolovac’ Morávka FM
PSJČ; SSJČ
Kb