dobrácký adj. (dobráckí, dobráckej, dobrácké, dobrácký)
1 dobromyslný, dobrosrdečný: mňeli sme voli, ale to bili takoví dobráckí zvířata Horní Branná SM; povídal sinovi z dobráckím pousmáňím Studená JH; Jiři bil skutečňe pré inteligentňi, dobrácké kluk Prostějov PV; přstópl s takovó hbó dobráckó g óčetňim Oplocany PR; stařenka se na ňeho poďivale zasi tema dobráckíma očima a zaprosele Velký Týnec OL; było to také dobrácké psysko, je ho v’ečná škoda Lhota u Vsetína VS; dobráckí Uherskohradišťsko 2 mající dobrou pověst: dobráckej rot Doudlebsko
→  dobrácky adv. (dobrácki, dobrácky): Bulušek se dobrácki roschechtal Jilemnice SM; Lojzík tag dobrácki řiká Libušín KL; tenkrát mu na to votpovjeďel náš taťíg dobrácki: I Mates, ten si ešťe zaplave mockrát Blata; ščuří se kamarád dobrácki Věrovany OL; Kelka se dobrácki usmáła Nedakonice UH; gdyž ho pusťíł, prav’íł mu dobrácky: Tag v’íš co? Do roka si pro tebe přídu Nedašov ZL
PSJČ; SSJČ
Či