dobráček m. (dobráček)
1 expr. hodný, trpělivý člověk: ti, klacku, ho jen šiďíš, takovího dobráčka Úlibice JC; vona je takovej dobráček Kolín KO; dobráček Doudlebsko 2 expr. naivní člověk, hlupák: ňákej Oplt to za ňej uďelal. To bil takovej dobráček Kladno KL 3 expr. slabomyslný člověk, neškodný blázen: Truhlářuc míli takuvího dobráčka, říkali mu Kube Chodsko; dobráčkom dáme halmužnu Chodsko 4 čes. expr. hodné dítě: takovího dobráčka abi pohledal Vysoké nad Jizerou SM; to je takovej dobráček, aňi vo ňem nevíme, celou noc spí Dobruška RK; náš Pepík je velkej dobráček Nemyslovice MB; pocem, ti múj dobráčku Horšovský Týn DO; je to ale dobráček Plzeň PM; je to takovej dobráček Volyně ST; to je takovej dobráček, takoví hodní ďíťe Havlíčkův Brod HB; dobráček Pelhřimov PE
PSJČ; SSJČ
Či