dobračisko n. (dobračisko, dobračsko, dobráčisko, dobračysko, dubračisko)
zejm. mor expr. hodný, trpělivý člověk, dobrák: von bl dcki takovi dobračsko Lipová PV; enom mu rekňi, to je také dobračisko, isťe ťi poščá Velká nad Veličkou HO; Jan je také dobračisko Blatnička HO; je to dobračisko, s každým výjde Luhačovicko; je to staré dobračysko Lhota u Vsetína VS; dobračisko Doudlebsko, Kostelany nad Moravou UH, Jablunkov FM; dubračisko Tišnovsko; dobráčisko Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; dobračysko Ostrava OV (Hošťálkovice); ▲ ona také dobračysko, uchyťiła im to křovačysko Ublo ZL – část písně
SSJČ
Či