dobrák m. (dobrák, dubrák, dobrak)
1 hodný, trpělivý člověk, popř. zvíře: von bil pan Hron túze velkej dobrák Jilemnice SM; nachomejt se k tomu jeden dobrág havíř Slaný KL; takovej to bl dobrák Žinkovy PM; je dobrák a přejícnej Blata; ten hastrman bil velkej dobrák, ale mjel velkí starosťi Jindřichův Hradec JH; viďela teho dobráka, jak se váli na zemi Suchý BK; ten pez je dobrák, ňikomu neublíží Blatnička HO; při tem fšeckém bíł učiňenej dobrág a rát si zašpásováł Nedakonice UH; kraj svjeta by nenašéł takového dobráka Luhačovicko; on je učyňenej dobrák Kelečsko; dubrák Blanensko; chłap převeliký, dobrág ešče v’ečý Liptál VS; farař dobrak Frenštátsko; dobrak Opava OP 2 expr. šprýmař; škodolibý, zlomyslný člověk: jennou ňe zase ňákej dobrák poraďil, ať si křen uďelám doma Držkov JN; nekeří ti dobráci začali taki křičet Blata; dobrák Kostelany nad Moravou UH 3 hodné, poslušné dítě: dobrák Karlovice SM (Svatoňovice), Dolní Sokolovec HB 4 stará rakouská měděná mince: grajcaru se taki dřív říkalo dobrák Kladno KL; dobrák Jičín JC, Slaný KL, Bezděkov pod Třemšínem PB
● dobrej za dva dobráki Lípa nad Orlicí RK – nevalné kvality; dobrák vot kosťi Výprachtice UO, von je dobrák vot kosťi Louny LN, ten kluk, to je dobrák vot kosťi Paseky PI, ten hájní je dobrág ot kosťi Blatnička HO, dobrág z gruntu Žďár PI (Malé Chalupy), z gruntu dobrák Třešť JI – velmi hodný; vona je taki dobrák vot kosťi Benešov BN – velmi hodná
→  dobračka f. (dobračka, dobráčka) 1 přechýl. k 1: Anka je veliká dobračka Vysoké nad Jizerou SM; Baruž z Leťin, to bila taková dobračka Řenče PM (Libákovice); bila taková dobračka, že bi dala fšechno, jen bi nebil křik Studená JH; dobračka Bolehošť RK, Volyně ST, Mistřice UH 2 přechýl. k 3: dobračka Slaný KL, Líbeznice PY
PSJČ; SSJČ
Či