dovrchu adv. (dovrchu, dovyrchu, duvrcho)
zejm. vm, slez směrem nahoru, na vyšší místo: dicki kładli zvrški kłásím dovrchu Brumovsko-Bylnicko; cpali seno až dovrchu pot kaleňicu Luhačovicko; odras sa dovrchu! Valašsko; nezústáł na zemi, nadnášáł se dovrchu Kelč VS (Lhota); tu se vam zdvihnuł takovy ostry vjetr a robu vyňez dovrchu Branka u Opavy OP; namočył ščetku do hnojačky a dycky střyknuł dovrchu Pustá Polom OP; ten vjeter fšycko dovrchu pozdvihał Štěpánkovice OP; duvrcho Blanensko; dovrchu Kobylí BV, Uherskohradišťsko, Studénka NJ; dovyrchu Horní Suchá KA
● nosý noz dovrchu Kelečsko – je pyšný, povýšený
PSJČ; SSJČ; ČJA 5, 377 (nahoru)
Kb