buřič m. (buřič)
1 kdo se bouří proti nějaké autoritě nebo proti ní pobuřuje jiné: buřič Boskovicko; buřiči a rebelanťi Uherskohradišťsko 2 expr. neposedné dítě, uličník: dej uš pokoj, ti buřiči! Česká Skalice NA; buřič Ledeč nad Sázavou HB 3 násada sítě na ryby: buřič Lipník nad Bečvou PR 4 dřevařský klín: buřič Liberecko
● ten je jako buřič Karlovice SM (Svatoňovice) – vypadá velmi zdravě
PSJČ; SSJČ
Km