domovníček m. (domovňíček, domovňiček, domoňíček, domoňiček)
1 svč expr. člověk prodlévající stále a rád doma: von nepude, von je takovej domovňíček Podkrkonoší; domovňiček Nová Paka JC; domoňiček Jilemnicko 2 zool. rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus): zjara se ráťej rechkové, domoňíčci Jilemnicko
● je jako domovňíček Plzeň PM – o děvčeti, které má rádo klidnou domácnost
PSJČ; SSJČ
kp