dožičat dok. (dozičat, dožyčač), dožičit dok. (dožičiť, dožyčyť, dožýčyť, dožyčyč, dozičit, dozičiť)
1 zejm. vm opatřit, obstarat: gdo ťi doziča takové zaopatřeňí? Uherskohradišťsko; bude s toho osožený, že to Švagerov’i hleďéł dožýčyť Halenkov VS; ten m’i to dožyčýł Velké Karlovice VS (Malé Karlovice); mohła byh vám dožyčyď hodné ďefče za ďífku Kelečsko; dožyčýł m’i słužbu Valašsko; mjeł sem mu psa dožyčyť Starý Jičín NJ; starúščena mi dožyčya pjeknu sfiňku Hodslavice NJ; stryk Franceg mi tu kozu dožyčyli Štítina OP; no tuž ja sem řykał ku svatemu Antoňinkovi, aby mi jaku pořadnu nevjestu dožyčył Hlučín OP; sused mi dožičił dobru kravu Frenštát pod Radhoštěm NJ; dozičit Uherskohradišťsko 2 zejm. slez dovolit, dopřát: un se dožyčy Holasovice OP; dožyčče ji fšeckeho Kravaře OP; ja mu to dožyčym, že jak to budže młačyč, že enem s každe fury cend namłačy Hlučín OP; dožyčyť Valašsko; dožičiť Příbor NJ, Frenštátsko; ▲ co sem se ťe naprošyła, abyz mi jakeho dožyčyła Hlučínsko – říkanka 3 svým působením, vlivem někam dostat: neboj sa, že ona sa tam dostaa sama, len ten starí ju tam doziči Suchov HO; dožyčyť Valašsko
Kb