dozorce m. (dozorce)
kdo dozírá, dohlížitel: prej je dozorcem ch Praze, vostává na Pangráci Úlibice JC; diš choďil k přelíčeňí, tak s ňím šli dvá dozorci Pchery KL (Humny); enciklopédija teda už dozorci nadobro stačila Strážnice HO; na drahách sen ďełáváł, tolí co dozorce Újezdec UH; ňa tam vzali co dozorce Brumov-Bylnice ZL; dozorce Rožďalovice NB
→  dozorkyně f. (dozorkyňe) přechýl.: ta dozorkyňe, ta Prajska, to była mrcha Skřipov OP
PSJČ; SSJČ
Kb