dozorec m. (dozorec)
kdo dozírá, dohlížitel a horn. v dolech: dozorec si je rozďelil, kam potřeboval Libušín KL; přišel jeho táta jako dozorec Kladno KL (Švermov); dozoredz mušeł s ňim přišč, bo on se bał Ostrava OV (Kunčičky); začun jako hav’yř štyry m’eśunce a potym jako dozorec śedymnozd a puu̯ roku Havířov KA (Dolní Suchá); potymech śe dosto za dozorca ku koksovym p’ecum Třinec FM b dohlížitel vůbec: a s pytláka uďeláme hajného, to jako z Berto hłavňího dozorca nad našim’i pokładňicam’i Rožnov pod Radhoštěm VS
Kb