dolámat dok. (dolámat (si), doámat, dołámať, dołamať, dołamač, dołámac si)
1 zranit; zmrzačit: je to madé, vezme to takové ďecko bes peřini, skáče to s tím jak fifidlo, to to ceé doáme Uherskohradišťsko 2 poškodit, zničit: dolámal sem chomót a to fšecko Senice na Hané OL (Odrlice); tys to dołamał, ten vuzek Frenštát pod Radhoštěm NJ; dolámat Rouchovany TR (Šemíkovice); dołamač Štítina OP 3 zlámat: ďecka dolámal stromk Lipová PV (Hrochov); dolámal si noh Lipová PV (Seč); rebrík sa jej zvjézół a dołámała si rebrá Vápenice UH; tele vbjehło do zahrátky a dołámało moc kfítek Kelečsko
kp