doleza m., f. (doleza, doliza, dolíza, dolejza)
1 neodbytný, dotěrný člověk: won pak ale wíc překáží a s ňičím nepomúže, doleza jeden Železný Brod JN; i von je takovej doliza Jičín JC; Anka, ti sež dolíza Miletín JC; to je ale chlab doleza Žebrák BE; vona to bila taková doleza, ňic jiního Kladno KL; to je doleza Chodsko; to je takovej doleza Plzeň PM; ten doleza enom ptá peňíze lebo štamprlu Luhačovicko; dolejza Lípa nad Orlicí RK; doleza Příbram PB, Zubří VS; doliza Havlíčkův Brod HB, již. Čechy, Valašsko 2 expr. přehnaně zbožný člověk: doleza Lípa nad Orlicí RK
PSJČ; SSJČ
kp