dobroděj m. (dobroďej, dobroďij, dobrodz’ej, dobrodžej)
1 kdo koná dobro, dobrodinec: dobroďij Chodsko; dobroďej Frýdlant nad Ostravicí FM 2 mor, slez expr. darebák, uličník; zlý člověk: to je dobroďej, ten váš Eda, žádnímu nedá pokoj Slavkovsko-Bučovicko; jenom se nestď a menuj rovnó teho dobroďeja Náklo OL; ti dobroďeju. Ňic to dobrého nevivede Veselí nad Moravou HO; sa m’e zdá, že váž ogara je p’ekný dobroďej Liptál VS; my zmy tež byli dobrodžeje za młada Kyjovice OP; to je dobroďej, ten vaš kluk Frenštátsko; to je taky dobrodz’ej Ostrava OV (Hrabová); kaj maťe teho vašiho dobroďeja, co ňeda živemu mrytfemu pokuj? Frýdlant nad Ostravicí FM; dobroďej Valašsko; dobrodžej Štítina OP 3 žertovné oslovení: pane dobroďeji, nezaplaťel beste ešče žbánek? Nové Syrovice TR
→  dobrodějka f. (dobroďejka) 1 přechýl. k 1: dobroďejka Náklo OL 2 přechýl. k 2: dobroďejka Mistřice UH
PSJČ; SSJČ
Či