dobrodinec m. (dobroďinec)
1 kdo koná dobro: ten inspektor snat né že bi bil ňákej zvláštňí dobroďinec Stehelčeves KL; mi vám to, dobroďinče drahej, do nejdelší smrťi nezapomeneme Blata; dobroďinec Boskovicko, jv. Morava 2 mor darebák, uličník; zlý člověk: to bch se vpořádal sám s tém dobroďincem Náklo OL; ňejaké dobroďinec v hospoďe mňe strčl žab do kapse Prostějovsko; brał sem potporu od dráhi a jeden dobroďinedz mi od ňi pomohł Přerovsko; časňe zrána vešel kterési dobroďinec na náves stř. Morava; kerejsi dobroďinec im to donesl Kobylí BV; di sme bili kluci, takoví dobroďinci, tak sme tam bili celího púl ďňa Želetice HO; dobroďinec Zábřeh SU, jv. Morava; ◘ dobroďinec chudejch psu Hlinsko CR (Blatno)
→  dobrodineček m. (dobroďineček) expr. dem. k 1: zaplajt Pámbu mijm dobroďinečkom Chodsko
PSJČ; SSJČ
Či