dobrosrdečný adj. (dobrosrdeční, dobrosrdečnej, dobrosərdečnej, dobrosrdečné)
mající dobré srdce; dobrácký, dobromyslný: mňel k ruce kováře, dobroserdečního Bláhu Jilemnice SM; nešťesťi sťihlo dobrosrdeční, hodní liďi Miletín JC; bl to takovi t dobrosrdečni vesňicki rvačk Suchý BK; z hanáckém krojem straťil se z ďeďin aji dobrosrdečňí stréci a tetk Výšovice PV; je povahi dobré, pocťivé a dobrosrdečné Lopeník UH; dobrosrdečné Boskovicko
● stréc Karásek se zdál bd dobrosrdečné jak samartán Výšovice PV – velmi dobrosrdečný
PSJČ; SSJČ
Či