SNČJ
bodlina f. (bodlina, bodlna)
1 část rostliny a ostrý výrůstek, trn: dš je popichané, má bodln Uhřice BK; pcháčí je samá bodlina Pozlovice ZL; kaštan ma bodliny Frenštát pod Radhoštěm NJ b jehličí: bodlini Rosicko 2 ostrý zašpičatělý výběžek, výčnělek: ježeg je samá bodlina Luhačovicko
→ dem. bodlinka v. t.
PSJČ; SSJČ
Šm