dobrotisko m., n. (dobroťisko, dubruťisku, dobroťísko, dobroc’isko, dobročysko)
1 expr. cúz hodný, trpělivý člověk, dobrák: to won teda je takoví dobroťisko Radčice JN; ten dobroťisko uďelá každímu šecko, na co stačí Vysoké nad Jizerou SM; seš ti dobroťísko Rychnov nad Kněžnou RK; to je takovi dobroťisko, to ďíťe Kolín KO; je to takoví starí dobroťisko Rožďalovice NB; ten je takuví dubruťisku, aňi kořeťi bi nehoblížíl Čebín BO; na takovím dobroťisku možež dříví ščípat Slavkovsko-Bučovicko; stréc Pavliku je takovi dobroťisko chlap Vanovice BK; on bl takovi dobroťisko, každim dával Cholina OL; Matúž je takí dobroťisko Blatnička HO; to bil dobroťisko chlap, o dušu bi se bil se mnú rozďelil Kobylí BV; Franceg býł dobroťisko učiňené Valašské Klobouky ZL; on je takové veliké dobroťisko Kelečsko; stryk Křeščan byli dobročysko Branka u Opavy OP; dobroťisko čłovjek, był na takove ďabłoviny frlanckych synkuv zvykły Frýdlant nad Ostravicí FM; idz’ do ňeho, un c’i pumože, bo to je dobroc’isko s chłopa Baborów POLSKO; dobroťísko Rožďalovice NB; ▲ mislíl, že má dobroťisko, zaťim má čertovjisko Chodsko – průpovídka 2 expr. dobrá, chutná věc, lahůdka: stařčyby báłeše, to było dobroťisko! Lhota u Vsetína VS; dobroťisko Uherskohradišťsko
PSJČ; SSJČ
Či