dobrotivý adj. (dobroťivej, dobroťivij, dobroťivé, dobroťiví, dobroťivý, dobrociví, dobročivy, dobročyvy)
zejm. mor dobrosrdečný, laskavý: f tom meňe že bude ukrití, že bude veleslaná, velikomislná, dobroťivá Miletín JC; staré cisař bl spominané jag dobroťivé Výšovice PV; náž dobroťivé taťíčku milované Věrovany OL; nech ťi otpusťí Búh dobroťivej Kobylí BV; její dobroťiv’í roďičé nemohli í poňiženú žádozď její odepřýť Halenkov VS; u kralofskej brany zasej stali na stražy pjekňi čtyřy lvi s křyšťałovyma očoma dobročyveho vzhledu Horní Lhota OP; třebňickij pan falář dobroťivij Chodsko; dobroťivé Boskovicko; dobročyvy Štítina OP
● maťičko dobroťivá! Mistřice UH, bože dobroťivij! Chodsko, bóže dobroťivej! Ubušín ZR, ftém d ťi ptňici, bože dobroťivé, diš j tak sem chťela jit na pť, a j nesmim Nosislav BV, bože dobroťivé! Vanovice BK, bože dobrociví, to som to vivrbil s tú strikačkú Lopeník UH, bože dobroťivý! Valašskomeziříčsko, dobroťivej bože! Kelečsko, hlauvo dobroťivá! Kladsko – zvolání při údivu nebo postesknutí; Bože, Bože dobroťivý, pomož nám, pámb’íčku Návojná ZL – část modlitby
→  dobrotivě adv. (dobroťivje), dobrotivo adv. (dobroťivo): ale ale kmocháčku, pravil Pán dobroťivje stř. Morava; dicki jak sa objevím, pjekňe na mňa dobroťivo Hrubá Vrbka HO
PSJČ; SSJČ
Či