amen I interj. (amen, ámen, ámén, amyn, hámen, ameňə)
závěrečné slovo a cúz náb. modlitby, kázání apod.: diž kňez řek ámen, wodeřeli se kostelňí dwéře a mi mohli na čerstwej zduch Radčice JN; gdiž řek amen, tak se zráťil do hrobu, raňila ho mərtvice Jestřabí v Krkonoších SM; jag řek kňes ámen, bjéžela domu, šati uložila a šla za svou prácej Boháňka JC; jag řek falář amen, hnet se šecko tlačilo k voltáři Postřekov DO; jag řekel ameňə, tak oťekala pričə Zábřežsko; nemohli zme se dočkat, až ďekan řekne na kazatelňi amen Slavkovsko-Bučovicko; ámén Žďár BK; amyn Ostravsko; ▲ k tomu mňe dopomahej Buch Otec, Buch Sin a Buh Duch svatí, ámen Poniklá SM, ve jmeno Otce i Ducha svatího, ámen Trotina TU, zažeň satanáše tam, gde peku̯a pu̯ameň. Až na vjeki, ámen Hrubá Vrbka HO, zbav náz ode złého, amen Komňa UH, buď nom tež na pomocy a zbav nas pokušeňo a fšeho złeho, amen Staré Hamry FM – části modliteb; zustaňte tu s Panem Bohem aš navjeki vjekúf, amen Kladsko – část koledy; amen neprav’ím, aby sa ňe múj lég nezhaťíł Valašské Klobouky ZL – část zaříkadla b promluvy vůbec: vem svou matku a svou manželku a žite spolu do smrťi aš najeki vjeku, ámen Boháňka JC; ňigdi bes príčini ňikomu neubližujte, amen Hrubá Vrbka HO; ▲ zasaťte mu, ludé, kvíťí, svjeto vječné neh mu svíťí, ámen Hrubá Vrbka HO – část epitafu
● to je jisti jako amen f očenáši Nové Syrovice TR, to je isté jak svatej amen Kelečsko – naprosto jisté; ešce neréke aňi amen, gdiš sa otevreli dvera a do ňích sa ftácka Antoš Hrubá Vrbka HO – nedokončil vyprávění; po ňem také abi říkal amen Mšec RA – je upovídaný; gdiž hubu pusťí, jede jí jako trakař, aš človjek nestačí říkat amen Sloupnice SY – nelze ji zastavit v řeči; což jeho máma, po tí se muší říkat amen Ševětín CB – má rozhodné poslední slovo; za ťim nesmíž řikat ámen Ledeč nad Sázavou HB – nesmíš s tím souhlasit; vobláčij se čerstvijš, nebo přídež haš na ámen – Chodsko, stréc choďí aš na amen Nové Syrovice TR, přšilz hš na ámen Knínice u Boskovic BK, tumlujte se, diť přindete do kostela na amen Slavkovsko-Bučovicko, skoro ste došli až na amen Velká nad Veličkou HO – pozdě; pochválen Pán Ježíš Kristus – Haš na vjeki vjekúf, hámen Chodsko, pochválen Pan Jéžiš Kristus, dobré deň. – Navjeki amen, dobré deň Boskovicko, pochválen Pán – Naveki amen Vápenice UH, pochvalem buď Ježyš Krystus! – Navjeky amen Štrambersko, navjek ámen vých. Čechy, až na vjeki vjekú amen Jankovice KM, nav’eg amen Valašsko, navjeky amen Studénka NJ – odpovědi na pozdrav; ďelá amen nat pracó Ždánice HO – končí práci; uďelat amen Velký Bor KT – skončit, zakončit; nat tem už dochtoři ďelajó amen Slavkovsko-Bučovicko – nedávají mu naději na uzdravení, ďelá nad ňím amen Ždánice HO – nedává mu naději na uzdravení
PSJČ; SSJČ
Kl, Kb