dobroučký adj. (dobróčké, dobručkí, dobručký, dobřučkí, dobřučkej, dobřóčké, dobřučký)
mor expr. velmi dobrý; velmi chutný: dobřóčki blo to cukrovi Lipová PV (Hrochov); ten čaj je dobróčké Cholina OL; jes, máš také dobručké ídéłko Liptál VS; dobřóčké Vanovice BK; dobručkí Blatnička HO; dobřučkí Blatnice pod Svatým Antonínkem HO, Mistřice UH; dobřučkej Kostelany nad Moravou UH; dobručký Luhačovicko; dobřučká polévečka Vsetínsko
→  dobroučko adv. (dobřučko): ▲ poležím z ňú małučko, bude nám tam dobřučko Valašsko – část písně
SSJČ
Či, Go