dobrovolný adj. (dobrovolnej, dobrovolnij, dobrovolné, dobrovolný, dobrovolny)
1 konaný nebo něco konající z vlastní vůle: to bil tenkrát skoro f každí si zbor dobrovolnejh hasičú Držkov JN; za čarovní lečeňí se nemá plaťít, přijímají se enom dobrovolní dari Chodsko; napsat pár řátku vo zbor dobrovolnéh hasičú na Schim je troch problém Suchý BK; to było tyh učinkujicich takovych tyh dobrovolnych, co ty ďivadła hrali Čeladná FM; dobrovolnij hasič Chodsko; dobrovolný spolek Vsetín VS (Rokytnice) 2 povolný, ochotný: dobrovolný človjek vých. Morava
→  dobrovolně adv. (dobrovolňe), dobrovolno adv. (dobrovolno) cúz: to sme to ešťe museli podepsať, že nastoupíme dobrovolňe Zlatá Olešnice JN; že k ňemu dobrovolňe do lóže nepřišla Rovensko pod Troskami SM; fskázal pro mňe četňík Kuneš, abich se dobrovolňe u ňeho přihlásil Kačice KL; gdo chce dobrovolňe, aď vijede z řadi Klenčí pod Čerchovem DO; tak se dobrovolňe domlvil Hluchov PV; ten se tam přhlásl, jako že dobrovolňe chce na vojn Výšovice PV; neopováš sa sem o svéj vúli, dobrovolňe, že biz živí jagživ nevišéł Javorník HO; najlepší bi bili uďełali, gdibi sa s ňím virovnali dobrovolno Hrubá Vrbka HO; abyste dobrovolňe dodržováł tu dyjetu Návojná ZL; dobrovolňe sa to ogařysko dom nevráťí Liptál VS; ja do svojiho kvartyru žadneho nenuťim, gdo přiďe, dobrovolňe přiďe Ostravsko
PSJČ; SSJČ
Či