drcnout dok. (drcnout, dŕcnout, drcnót, drcnút, dŕcnút, drcnouť, dərcnouť, drcnúť, dŕcnúť, drycnúť, drcnuť, drcnuc’)
1 svč, mor, slez vrazit, narazit, strčit, šťouchnout: je to plní, nedərcňi si do toho! Loužnice JN; Joska do mňe u̯ háji schu̯álňe drcnul, abich s jahodama upat! Radčice JN; toho pane tag hnet nezbuďíš, to musíž do ňej pořádňe drcnout Náchodsko; drcňi do ňeho, do skrčka, nenech se bit! Nové Syrovice TR; drcnul sem doňho, abi nespal Otnice VY; drcl do stola a talíře spadli na zem a rozbili se Slavkov u Brna VY; drcna do ňeho, do pliška, hneď be̬lo tma jak f kabele Hluchov PV; sviňa hópla na dveře a drcla do ňich Loučka OL; obá drcle̬ hlavó do držné svisle svéch koňu a leťele̬ na zem Výšovice PV; Franta mňe drcl a já sem tam spadl Velký Týnec OL; to sem toť strčiu̯a do snopa knuteu̯ a on drceu̯ o zem Hrubá Vrbka HO; dŕcu̯a ju do ruki a uš to biu̯o na zemi Velká nad Veličkou HO; chlíveček je ňizunkej, drcnu hlavú hneť o podlahu Kobylí BV; oje dŕcło do vrát Blatnička HO; dŕcu̯ ho do zádú, až v ňem gegu̯o Uherskohradišťsko; negdo drcł řemenářa, s cełú svojú vizbrojú spadł do łuže Střížovice KM; jak tak sp’íja, že gdosi jih drcł Návojná ZL; dŕcła ňe jednu do hřbeta Vsetín VS; drcňi stoličku bliš Kelč VS; drcła łokc’em do basy Ostrava OV (Polanka nad Odrou); je furd ňemocny, teš chłab jag hora, ale enem doňho drcňe, tož je hned na hromaďe Frenštát pod Radhoštěm NJ; přišła baba, drcła do mje Frýdek-Místek FM (Chlebovice); drcnout Třebívlice LT (Staré), Mysletín PE; dŕcnout Kostelany nad Moravou UH; dŕcnúť Velké Karlovice VS; drycnúť Valašsko; drcnuc’ Ostrava OV (Hrabová) 2 vrazit úderem rohů, (o dobytku) trknout: koza drcá rohama, o̬hňi, ať ťe nedrcne Prostějovičky PV; nech ťe ta kráva nedŕcne! Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; beran mje drcnuł do řbeta, že se aňi ohnudz’ ňemožu Palkovice FM 3 roztrhnout: židle se káceli, ňekomu drcli šati Benecko SM (Štěpanice)
● chetrímo napuvjes, hlópíhu drcňi Čebín BO – bystrý člověk porozumí náznaku
PSJČ (drcnouti); SSJČ (drcnout)
Sp