dozvuky m. plt. (dozvuki, dozvuk, dozvuky)
1 poslední, slabší projev, doznívání: za nás to už bəli tak jenom dozvuki Sulislav TC; pohádali se a mňelo to dozvuki u soudu Kostelany nad Moravou UH 2 závěrečná zábava na ukončení zábavy hlavní: bilo po bále a ešťe v neďeli bili dozvuki Držkov JN; copak, snat nebili po tí muzice ešťe dozvuki? Jilemnice SM; v uteri bévali dozvuki Zbraslav BO; za tédeň maji bab dozvuk Senice na Hané OL (Odrlice); a f ponďelí sa ďelali dozvuki a biło to trochu deléj Strážnice HO; touto neďelu je vinobraňí a na druhou neďelu budou ešče dozvuki Kostelany nad Moravou UH; dozvuky Valašsko
PSJČ; SSJČ
Kb