dožat dok. (dožat, dožať), dožít II dok. (dožit, dožiť, dožyť, dožić), dožnout dok. (dožnout, dožnút, dožnouť)
1 dokončit žnutí: ten kousek pod Lískem musim dožiť, dokať je heski Radčice JN; dožnoul Chodsko; ešče to nemá dožeti? Prostějov PV; dožňa oves, hned ho zvážali Brumov-Bylnice ZL; dyš sa dožáło, prvej bývały žňice Velké Karlovice VS; na mezy sem trávu už dožała a inej trávy pro kozu nemám Kelečsko; keď dožnu, to sy um’á vzýť p’íščełku a p’ískajú Valašsko; jyny śe staro, jako to dožije Petřvald KA; dožat Vnorovy HO; dožyť Kelečsko; dožnouť Kelečsko; ▲ aš tu jámu dožneme, g večeři se pohrneme Morava – část písně 2 expr. zemřít: už doža Vnorovy HO 3 expr. špatně skončit: ten to doža Vnorovy HO; ten panečku dožal Věteřov HO
PSJČ; SSJČ
Kb

dožít I dok. (dožít, dožit, dožt, dožiť, dožyť, dožić, dožyč)
strávit zbytek života; zemřít: přáňim každího soudního člojeka je stáří si dožiď doma u ďeťí, ale bez nemocí Radčice JN; dožil Mělník ME; já dožj h cer, tag je to domlveni Lipová PV (Hrochov); młaďi hospodařy z bidu dožyli na jejih grunťe Štramberk NJ; dožit Malé Hradisko PV; dožyč Štítina OP; dožić Petřvald KA; ▲ ňigdo pro nás nezapláče, dožijem tu f samoťe Kladno KL – část písně
PSJČ; SSJČ
Kb