dožatá f. (dožatá, dožata)
zejm. mor slavnost po dokončení žní, dožínky: dožatá se h náz nepjestje, to spiš tam dule, na Hané Lipová PV (Hrochov); ten deň po dožaté se strédz Bóchal oblikal po svátečňe Výšovice PV; a bilo po dožeře a dožatá bila otpravena stř. Morava; po žňách se słaví dožatá Jankovice KM; to už máte dožatú? Blatnička HO; u Malinú budú mňed zitra dožatú Uherskohradišťsko; po dožatéj dostávali sipané Valašské Klobouky ZL; dyď ešče o dožatéj sem ho v’iďeła svážaď jejich koňma ov’es Halenkov VS; ony žały přes cełý čaz a na dožatú sa pozvały fšecky Velké Karlovice VS; dyš se dohrabał oves, była dožatá Kelečsko; to bude letos słavna dožata Příbor NJ; f Prchalovje budu mjeď dožatu Skotnice NJ; dožatá Břeclav BV, Luhačovicko
SSJČ
Kb