dožebračit dok. (dožebračit, dožebračt, dožebračiť, dožebračyť)
zranit; zmrzačit: je čerd zlé, muhl b td Železňáka dožebračt Hluchov PV; Jozefa sem dožebračl, že nebl skoro žvé Cholina OL; dožebračl ju Náklo OL; potáhal ich koňe, vvall ih a dožebračl Výšovice PV; Frantu dožebračiła mašina, do smrťi rukú nepohne Blatnička HO; dožebračyť Valašsko; dožebračiť Frenštát pod Radhoštěm NJ
Kb