dožebračit se dok. (dožebračit se/sa, dožebračt se, dožebračyť se/sa)
mor zranit se; zmrzačit se: spadl z hrazdi a škareďe se dožebračíl Slavkovsko-Bučovicko; dožebračl se ve Skale Určice PV; ďełał f ťihelňi a tam se načysto dožebračył Kelečsko; pánbópatruj, chłape, ty sy sa zaséj dožebračýł Hutisko-Solanec VS; otec sa dožebračýł přy sekáňí dréf Valašsko; dožebračit sa Luhačovicko
Kb