dožera I f. (dožera)
1 expr. zlost, vztek; trápení, nepříjemnost: pak sem se s tí dožeri probuďil Paseky nad Jizerou SM; ti husi nestójijó na mó dušu za tó dožeru Slavkovsko-Bučovicko; mňel b dožer skrzlvá oheň Výšovice PV; s tebú je ale dožera Velká nad Veličkou HO; to je dožera práca Blatnička HO; opiłý chłab je leda na dožeru Luhačovicko; to cérčysko je enom pro dožeru Vsetínsko; králejky už nebudeme chovať, je s ňima enem dožera Kelečsko; svjeřyli se stařykovi, co to za dožeru maju s kravu Dolní Lhota OP; s tymi małymi ďeckami je dožera Frenštát pod Radhoštěm NJ; mam fčyl s tu ňemocnu nohu taku dožeru Ostrava OV (Hošťálkovice); ňechc’uł sem s ňim přijzdz’ do dožery a šoł sem rači dale Palkovice FM 2 expr. hostina: a blo po dožeře a dožatá bla otpravena Prostějovsko
PSJČ; SSJČ
Kb