dožírač m. (dožírač, dožirač, dožyrač)
expr. kdo popuzuje k hněvu, zlobí: hospocká se vvrskla z hospod a rozméšlela, jak se spled dožirača Výšovice PV; dožirač Blatnička HO, Frenštát pod Radhoštěm NJ; dožírač Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; ◘ dožyradž dožyračofsky Závišice NJ
Kb