dožít I dok. (dožít, dožit, dožt, dožiť, dožyť, dožić, dožyč)
strávit zbytek života; zemřít: přáňim každího soudního člojeka je stáří si dožiď doma u ďeťí, ale bez nemocí Radčice JN; dožil Mělník ME; já dožj h cer, tag je to domlveni Lipová PV (Hrochov); młaďi hospodařy z bidu dožyli na jejih grunťe Štramberk NJ; dožit Malé Hradisko PV; dožyč Štítina OP; dožić Petřvald KA; ▲ ňigdo pro nás nezapláče, dožijem tu f samoťe Kladno KL – část písně
PSJČ; SSJČ
Kb