dožít (se) dok. (dožít (se), dožít sa, dožt se, dožíť se, dožiť se, dožť se, dožyť se, dožýť sa, dožić śe)
cúz dočkat se naživu určité doby, věku: von se dožil takovejch nejmiň devadesáťi pjeťi Zásada JN; ďivim se, že sem se ešťe dožil tohodle vjeku Bozkov SM; pjil každí ráno na lačnij žaloudeg žitnú ha dožíl se devadesátki Chodsko; to je žencká fortelná, tať se dožíje snadno stofki Blata; ešl se dožje té stofk aspoň jeden človjek s té Lpové Lipová PV; Adam pré se dožl devjeceťi třiceťi let Výšovice PV; dž bde hodná a dožje se teho, dáme ji nejaké ten ťisic Vrbátky PV; tag zme f pokoji dožili teho stářá Kněždub HO; stařeček sa dožili osnaosndesáťi rokú Hovorany HO; a jakého dhého vjeku dožíł Brumov-Bylnice ZL (Svatý Štěpán); já se dobrych časou sotfá dožyju Kelečsko; stufk’i chcym śe dožić Albrechtice KA; ▲ nevařene vody popił z Ostravice, uš se ňedožije roku dva ťisice Frýdlantsko – část písně
● gdo sy zmýšlá v jídle, rokú sa nedožyje Valašsko
PSJČ; SSJČ
Kb