dokel konj. (dokel, dokela, dokjyl, dokjej)
vm, slez podřadicí časová; dokud: ňech tag dłúho umírá, dokel cełá ta hromička ňedohorí Starý Hrozenkov UH; dokel sa nežeňí lebo nejide na vojnu, má na takové ledajaké cyráty času dosť Valašské Meziříčí VS; dokel sem much, pomohoł sem mu Palkovice FM; dokel stařenka žiju, tag je u naz dycky dobře Frýdlant nad Ostravicí FM; dokel zme fšecy zdravi, je nam tu f chałupje dobře pohromadz’e Frýdlant nad Ostravicí FM (Lubno); dokela budu moc, budu tu kravu držec’, inadz’ ju předum Frýdecko-Místecko; dokjej Uherské Hradiště UH; dokel Valašsko; dokjyl Jablunkov FM; ▲ dokel Janko usňe, dotel tráva uschňe Morava – část písně
kp