dvojice f. (dvojice, dvojica)
1 dvě osoby, dvě věci jako celek; pár: diš sme šli domu, tak sme se museli pot stupátko do dvojic seřaďiť Pěnčín JN; a najennou s toho mráčku vilíd blesk a řampnul tam do ti dvojice lip Radčice JN; kolem rozvaďení dvojice uďál se kruch Jilemnice SM; vod váhi, hde se ribi vodvažujou, dou dvojice babek, plachtařki Blata; no, nepjekná dvojica b to nebla! Výšovice PV; spsťila s ňém ve dvojic gaťovó pjesňičk o Metudovi a Jetruďe Prostějovsko 2 střm skupina dvou mlatců: i diš se mláťilo trojicu aji dvojicu, to muselo hrát k sobje Horní Poříčí BK; mláťil cepama ve dvojic Vanovice BK; mlatci mláťi ve dvojic Prostějovsko; dvojice záp. Morava
PSJČ; SSJČ
Ši